Jak mi je zima

První den jsem ještě obědvala na okně a pila studenou vodu z kohoutku a pak najednou druhý den ležím v pět odpoledne v posteli, zabalená do peřin, zadržuji moč a odkládám socializování se se spolubydlícíma, protože prostě nedokážu vylézt. Na prsty na rukách a nohách je mi zima i v peřině, koukám se na ty dvě a půl decky meruňkovice, co jsem si tady propašovala a říkám si ještě ne. Vstanu a jdu si udělat čaj. V kuchyni potkám Magdu, ptá se, jak se mám. Říkám, že mi je vlastně trochu zima. "Vážně?! Když už jsme u té zimy…" Magda mi vysvětluje, že přes zimu (a tím myslí roční období) si každý topí jen ve svém pokoji a společné prostory se netopí, aby se ušetřilo. Jedním dechem dodává, že někdy to je hrozné. Super, jdu zpátky do postele. Prsty objímám čaj a koukám před sebe, protože se na nic jiného nezmůžu. A připadá mi to vlastně dost absurdní, neboť je teprv půlka září a já tady mrznu. Ha ha ha.

Nadcházející den jsem se opět probudila do studeného rána. Pokaždé vypnu budík a spím asi ještě třičtvrtě hodiny, protože se prostě do té zimy neumím vyhnat. Jsem zvědavá, jak to bude fungovat, až začne škola... Toho dne jsem ale přes dveře viděla silné sluneční světlo. Otevřela jsem tedy a měla pocit, že je tam tak o deset stupňů víc, než doma! Tedy aspoň více, než v mém pokoji. A pak mi to dochází. Proč mám tak tmavý pokoj? Co dává světlo? Nedává to nááhodou i teplo? Na můj pokoj totiž z žádné strany nesvítí slunce. Okno, které je do dvorku je neustále ve stínu ostatních zdí okolo. Ve snaze uchlácholit se, si říkám, že mi tady aspoň nemá odkud foukat (za předpokladu, že vítr nenadfoukne ty zdi okolo – a to přece nemůže..?) a v zimě to ještě ocením.

Dobrá, mám ten nejstudenější pokoj v bytě! Proč je ale teď zima i v kuchyni a koupelně? Protože po celém domě jsou neustále otevřená okna. Ano, na slunci venku sice teplo je, ale objektivně bych řekla, že teplota ve stínu by měla být nižší, než ta, co máme doma. Taky mám ráda čerstvý vzduch, ale nemusí být přece pootvírána všechna okna celý den i celou noc? Zkusila jsem zavřít okno v kuchyni. Neprošlo. Když jsem šla kolem příště, bylo zase otevřené… PROČ?!

Chápu to v koupelně, kde je vlhko a je třeba větrat, vzpomeňme na nápis Took a shower? PLEASE open the window. Ale proč kuchyň? Rozumím rychlému vyvětrání po vaření. Ale zas tak moc, aby bylo okno otevřené celý den, se tady nevyvařuje! Kromě toho je otevřeno i v jídelně, kde jsem – kromě Rosamond, chystající mi smlouvu první den – ještě nikdy nikoho neviděla. Nevím. Asi potřebuju více vysvětlujících áčtyřek.

Cooking? PLEASE open the window.

Just poured a milk on your cereal? PLEASE open the window.

Having a nice day? PLEASE open the window.

Just cut yourself while preparing a dinner? Why not open the window?

Having a bad day? You know what will cheer you up...

A moje oblíbená by byla tato:

Burned your tea? Open the window.

Budu si tyto cedulky představovat, abych neustále nemusela přemýšlet, proč je pořád otevřeno. Pravděpodobně to ale bude kvůli tomu zatuchlému pachu v bytě… Ten možná oknem vyženeme (na chvíli), zimu ale ne.

Nakonec nezbývá, než si na ni zvyknout a čerpat výhody zimy:

Díky zimě mohu neustále plavat ve svém oblíbeném obrovském darovaném svetru s nápisem LOVE/PEACE, který je na mě příliš odvážný na to, abych jej nosila ven.

Díky zimě mohu pít horké nápoje jako čaj a káva více než je obvyklé.

Díky zimě mi připadá v pořádku pít alkoholické nápoje osamotě.

Díky zimě mohu mít otevřenou lahev vína (ještě to nezvládám na jeden zátah) několik dní prostě na stole v pokojíčku – jako v ledničce.

Díky zimě mohu neustále větrat, protože to je vlastně už úplně jedno.

Díky zimě (stav teploty) se těším na zimu (roční období), až se začne topit.

Díky zimě se moc nepotím a konečně cítím rovnováhu mezi svou vnitřní a vnější čistotou.

Díky zimě na mě občas přijde chuť trochu si zacvičit, abych ve svém těle rozproudila krev.

Okej, tohle se stalo jen jednou, ale tak trochu doufám, že když toto tvrzení zveřejním, budu se cítit zavázána následovat jej…

Díky zimě necítím, jak mě péra postele tlačí do páteře protože

díky zimě se mi prostě pohádkově spí. Mám takovou tu obrovskou peřinu pro dva, která mě vždycky pěkně štvala, ale teď už rozumím. Vůbec není pro dva!

Díky zimě se můžu ztratit v peřině, schoulit se do klubíčka a šušňat si ve svém pohodlíčku... a to kdykoliv během dne!

Říká se, že člověk má poznat svého nepřítele a držet si jej blíže u těla, než své přátele. 

Well, zimo, nice to meet you!