Položka do velkého nákupu: osvěžovač vzduchu nebo yankee candle…
* po troše googlování aktualizuji možnosti: mísa s octem, slupky od citrusů, káva, máta nebo rozmarýn, oregano, tymián, majoránka a v neposlední řadě i levandule
Rosamond, paní domu, povléká postel a říká Magdě, mé polské spolubydlící, ať mi ukáže zbytek bytu. Procházíme tedy přes jídelnu do úzké koupelny a pak do kuchyně, kde se na nějakou dobu zastavíme u ledničky s tabulkou na uklízení. Magda vysvětluje, že minulí spolubydlící na uklízení kašlali a musela to pak vše dělat ona, proto nyní funguje tato tabulka. Tříděný a bio odpad se vyváží jednou za týden, směsný jednou za dva týdny. Začínám si všímat barevných nápisů formátu A4 v eurosložkách, které jsou rozmístěny v kuchyni a koupelně.
Cooking? PLEASE clean this area!
Took a shower? PLEASE clean the bath tub and open the window!
Přestože Magda říká, že je na pořádek pes, nemůžu se ubránit jakémusi nečistému pocitu z toho všeho. Je to ten typ bytu, u kterého mě napadá, že by potřeboval generální úklid, vyházení, přeskládání a nahrazení některých věcí a byl by skvělý.
Magda tady žije dlouho a nejspíš ví, že tu šmouhu na koberci udělala včera, když tam nechtěně rozlila kafe a při první příležitosti se jí zbaví. Nemyslí si, jako já, že je to tisíce let zaschlá tělesná tekutina. Ví, že polička ve spíži je prostě zhnědlá působením světla a stáří a ani ji nenapadne, že by to byla stopa shnilého jídla, kterou prostě jenom nikdo nikdy nevyčistil. Na bytě v Brně máme na podlaze několik fleků, které vypadají jako špína, ale jsou to rýhy v dlaždičkách. Když to vím, nemám pocit života ve špíně, přesto když nás někdo navštíví, může mu to tak připadat. Já si ve svém Cardiffském bytě tedy zatím připadám jako návštěva. Vím, že dokud to tady celé neuklidím a nezjistím, která šmouha nejde umýt a který hrnec se jenom tváří mastně, nedovolím si připadat si tady jako doma. A to bez ohledu na to, že až to tam celé uklidím, bude to dost možná vypadat pořád stejně. Připadám si jako kočka, která musí označit své teritorium. Magda říká, že má ráda kočky.
Jak se na mě budou dívat mé nové spolubydlící, když první věc, co po příjezdu do bytu udělám bude, že jej celý vygruntuju?
Chce se mi to celé gruntovat?
Má to vůbec cenu?
Začala jsem tedy aspoň svým pokojem. Že jsem trošku na hlavu mi došlo až když jsem se přistihla, že myju okno (po tom, co jsem třeba taky utřela všechny skříňky zevnitř i zvenčí). Kolikrát jsem tohle dělala za své dvouleté žití na bytě v Brně? ...
Po svém pokoji jsem se vrhla na své poličky v kuchyni a s uspokojením zjistila, že hnědé fleky z nich JE možné umýt, dokonce jsem poprvé v životě beze strachu chytala pavouky za nožičky a vyhazovala je z okna – protože buď toto, nebo mi vlezou do kuskusu.
Když jsem hadicí od vysavače seškrabávala jiného seschlého pavouka ze stěny chodby, napadlo mě, že bych se o tyto perličky měla dělit. Jak tušíte, mé prostory jsou teď v rámci možností čisté, dokonce jsem už i vybalila všechny věci a mám před sebou první noc v mém pokojíčku.
Čekám, že mě další ráno probudí smrad zatuchliny smísený s „vůní“ prostředku proti šatním molům, proto budíka nenastavuji.
Dobrou první!
Took a shower? PLEASE clean the bath tub and open the window!
Přestože Magda říká, že je na pořádek pes, nemůžu se ubránit jakémusi nečistému pocitu z toho všeho. Je to ten typ bytu, u kterého mě napadá, že by potřeboval generální úklid, vyházení, přeskládání a nahrazení některých věcí a byl by skvělý.
Magda tady žije dlouho a nejspíš ví, že tu šmouhu na koberci udělala včera, když tam nechtěně rozlila kafe a při první příležitosti se jí zbaví. Nemyslí si, jako já, že je to tisíce let zaschlá tělesná tekutina. Ví, že polička ve spíži je prostě zhnědlá působením světla a stáří a ani ji nenapadne, že by to byla stopa shnilého jídla, kterou prostě jenom nikdo nikdy nevyčistil. Na bytě v Brně máme na podlaze několik fleků, které vypadají jako špína, ale jsou to rýhy v dlaždičkách. Když to vím, nemám pocit života ve špíně, přesto když nás někdo navštíví, může mu to tak připadat. Já si ve svém Cardiffském bytě tedy zatím připadám jako návštěva. Vím, že dokud to tady celé neuklidím a nezjistím, která šmouha nejde umýt a který hrnec se jenom tváří mastně, nedovolím si připadat si tady jako doma. A to bez ohledu na to, že až to tam celé uklidím, bude to dost možná vypadat pořád stejně. Připadám si jako kočka, která musí označit své teritorium. Magda říká, že má ráda kočky.
Jak se na mě budou dívat mé nové spolubydlící, když první věc, co po příjezdu do bytu udělám bude, že jej celý vygruntuju?
Chce se mi to celé gruntovat?
Má to vůbec cenu?
Začala jsem tedy aspoň svým pokojem. Že jsem trošku na hlavu mi došlo až když jsem se přistihla, že myju okno (po tom, co jsem třeba taky utřela všechny skříňky zevnitř i zvenčí). Kolikrát jsem tohle dělala za své dvouleté žití na bytě v Brně? ...
Po svém pokoji jsem se vrhla na své poličky v kuchyni a s uspokojením zjistila, že hnědé fleky z nich JE možné umýt, dokonce jsem poprvé v životě beze strachu chytala pavouky za nožičky a vyhazovala je z okna – protože buď toto, nebo mi vlezou do kuskusu.
Když jsem hadicí od vysavače seškrabávala jiného seschlého pavouka ze stěny chodby, napadlo mě, že bych se o tyto perličky měla dělit. Jak tušíte, mé prostory jsou teď v rámci možností čisté, dokonce jsem už i vybalila všechny věci a mám před sebou první noc v mém pokojíčku.
Čekám, že mě další ráno probudí smrad zatuchliny smísený s „vůní“ prostředku proti šatním molům, proto budíka nenastavuji.
Dobrou první!
Maminka by z tebe měla radost :-) ;-P
OdpovědětVymazat