Vzpomínám si na jednu hodinu pedagogiky na JAMU,
kdy jsme se bavili o pocitu flow. Vím, že jsem tenkrát byla docela
vyvedená z míry a měla jsem pocit, že tento pocit neznám.
Je to jakože pocit štěstí? No… ne
úplně, je to ještě trošku něco jiného. Jako třeba
co? Když třeba jdete venku a je krásně a prostě úplně
zapomenete na všechno kolem, jenom si užíváte tu chvíli. Ne. Ani
třeba když jsi byla zamilovaná? Já nevím… asi ne. Když
jsem byla opilá… Hmm… no, drogy to můžou uměle
navozovat, ale byla bych radši, kdybyste našli nějaký přirozený
příklad.
Pocit flow se pro mě od té doby stal takovou
malou legendou, jakýkoliv neobvyklý pocit, co se v mém těle
vyskytl, byl hned prozkoumán a otestován, zda náhodou není právě
pocitem flow.
Zrovna minulý týden jsme se k pocitu flow
vrátili na hodině storytellingu! Tentokrát jsme se o něm bavili v
kontextu toho, co se odehrává, když posloucháme hudbu, sledujeme
film, divadelní představení nebo právě nasloucháme jakémukoliv
příběhu a svět tohoto příběhu se stává reálnějším než
ten opravdový svět, ve kterém se fyzicky nacházíme. Jsme prostě
vtaženi. A to je prý pocit flow. Takovýto pocit flow už jsem si
představit dokázala – silný umělecký zážitek. Pocit flow v
běžném životě jsem se tak nadále rozhodla hledat v těch
chvílích, které jsou s uměleckým zážitkem srovnatelné. Jako
třeba:
- pohledy mých spolubydlících, když z nákupní
tašky vytahuju lahev vína.
- diskuze o filtrované kávě s Italy.
- být s Italy v italské restauraci v Cardiffu,
sledovat jejich důslednost ve vyslovování všech italských názvů
a poslouchat jejich komentáře o nedostatečné italskosti
podávaných pokrmů.
- učit Italy pít a pak vyslovovat meruňkovici.
- když si moje budoucí vedoucí praxe myslí, že
jsem z Brazílie a moji spolužáci jí to odkývají.
- když dva dny v kuse prší, všechno je mokré,
na bytě je vlhko a já se vrátím domů s promočenýma botama a
mokrým deštníkem a vím, že to nikdy neuschne.
- když po téměř dvou měsících jedu zase na
výlet, klasicky se balím na poslední chvíli a zjistím, že celý
můj batoh je pokrytý plísní.
- když pršelo tak moc, že nám zplesnivěly
stěny a tak, aby bytem lépe proudil vzduch teď máme nonstop
otevřené okno v kuchyni a koupelně a je konec
listopadu prosinec.
- sklízení sušáku na prádlo, když po čtyřech
dnech prádlo konečně uschlo.
- když se v průběhu small talku prodavač v
Tescu najednou zeptá, co studuju a já už nevím, jestli je to
vlastně ještě small talk.
- překládání Otesánka do angličtiny.
- úplně identická historka dvou dam ze stánků
na opačných koncích blešího trhu o tom, jak tuto kytaru/ukulele
koupily svému synovi, ale ten už mezitím dostal jinou a proto teď
tuto úplně novou kytaru/ukulele prodávají.
- když mi při dávání zpětné vazby na
reflektivní blog, co si vedeme v předmětu Applied drama, řekne
vedoucí že je všecko good a že mám keep on like
this a pak zjistím, že moje poslední 4 články na blogu (ne
tomto) mají 0 zhlédnutí.
- patnácticentrimetrová žížala na bílém
koberečku v koupelně v pět ráno.
- Italové, poslouchající Těžkej pokondr.
- když přeložím Otesánka do angličtiny a pak
dostanu za úkol říct ho na hodině česky.
„Flow (z angl. „proudění“,
„tok“) je duševní stav, při kterém je osoba ponořena do
určité činnosti tak, že nic jiného se jí nezdá důležité,
okamžik, kdy se její tělo nebo mysl vzepne k hranicím jejích
možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co
stojí za to. Takto, jak ho pojmenoval a definoval psycholog Mihaly
Csikszentmihalyi, je zařazen do pozitivní psychologie a
mluví se o něm v souvislosti s mnoha oblastmi lidského života.
[…] Tento psychologický stav je pojmenovaný flow právě proto,
že během Csikszentmihalyiho rozhovorů v roce 1975 několik
lidí popsalo své „flow“ zkušenosti s použitím metafory
vodního proudu, který je nese.“
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Flow)
Hm… tak myslím, že to asi pořád nemám…
Možná tak waterfall.
Ale o to větší legrace!
Žádné komentáře:
Okomentovat